01 / MŮJ PŘÍBĚH
Obchod jsem zavřela.
Chuť něco dělat zůstala.
Jsem vyučená švadlena a móda mě vždycky bavila. Měla jsem svůj malý obchůdek — splněný sen, který jsem si sama zařídila. Radila jsem lidem s oblékáním a těšilo mě, když odcházeli spokojení.
Několik let mi to takhle vyhovovalo. Postupně, hlavně po covidu, se ale obchodu přestávalo dařit. Zažila jsem i to, že mě prodavačky okradly. Najít někoho spolehlivého nebylo snadné a já v obchodě trávila tolik času, že mi začala chybět svoboda.
Nakonec už jsem vydělávala na nájem, zboží a prodavačky, ale pro mě nic nezbývalo. Kdybych nepobírala důchod, neměla bych z čeho žít. Obchod jsem zavřela. Měla jsem ho ráda a loučila jsem se s ním těžko.
„Myslela jsem si, že si budu užívat důchod. Po třech měsících jsem zjistila, že takhle žít nechci.“
Nedokázala jsem si představit, že už budu jen doma: uvařit, uklidit, pohlídat vnoučata, zajít na zahrádku — a pořád dokola. Pro někoho je to spokojený život. Já ale cítila, že potřebuji ještě něco vlastního.
Procházky a cestování mám ráda. Chyběl mi ale hlavně kontakt s lidmi. A tak jsem začala hledat novou příležitost. Věřím, že i v důchodu má smysl najít si činnost, ve které se můžeme dál učit, tvořit a posouvat.
Do zaměstnání jsem se už vracet nechtěla. Mám velké cestovatelské sny a chtěla jsem hledat cestu, jak si na ně vydělávat a přitom nebýt každý den vázaná na jedno místo.
Potom mi kamarádka představila možnost podnikání, kterému se můžu věnovat i online. Zaujalo mě, že bych mohla spojit práci s lidmi, učení a budování něčeho vlastního. Dnes mě těší hlavně prostředí lidí, kteří mají chuť něco dělat a navzájem si pomáhají. Ukazují mi další kroky a já na to nejsem sama.